24 Nov 2014

09.2014>11.2014///v0.1

tvý město tě hlídá, tvý město tě miluje
a v noci ti zpívá zamlžený melodie
a s prvním zábleskem úsvitu sevře a drtí a dusí
a tetuje pod víčka bolestný vzkazy, abys nezapomněl
že je pořád s tebou

a tak zas stojíš na místě, kde to kdysi začalo
se zvláštním pocitem cizosti kloužeš pohledem po novejch fasádách
a dírách, co dřív byly plný
a s lehkým mražením v zádech sleduješ
jak ze země vyráží úponky vzpomínek, šlahouny paměti
obrysy věcí, co zůstaly v mlze

a zas to cejtíš: tu bezbřehou vyprahlost v povětří
všeprostupující až k zalknutí
a slyšíš špinavý sténání řeky pod mostníma obloukama
krvavý oči komínů s trnovejma korunama
září, když dáváš se na cestu
pozpátku, po střepech od lahví, po střechách z lepenky, nahoru na skálu, pustinou pramenů

tady ses narodil a něco jako vyrost
a můžeš dělat, co jen chceš
letět jako vítr a v dálce se skrývat a prchat
ale
stejně nikdy neutečeš

a jsou na světě města, kde se žije tak lehce a klouzavě
jako když hladíš boky houslí
ale to tvoje to teda fakt zatraceně asi neni
to tvý má dráty místo prstů
a bez umrtvení drásá
vytrhává kusy masa někde z hloubky
ale tak něžně, tak mateřsky
jako když žehná, jako když tě ukolíbává

a jsou v něm lidi;
některý z nich sedí na stejnejch rozvrzanejch židlích za stejným půllitrem piva jako tenkrát v ten den kdys je prvně potkal
akorát vypadaj o trochu víc jak zdechliny
jenomže vevnitř jsou pořád tak hladově živý
a ty to víš, protože vykazujou stejný příznaky jako ty
a mají stejný jizvy jako ty
a mají stejně prolámanou páteř, jak jste se snažili prorůst skrz betonový překlady a traverzy
aspoň na malou chvíli zahlídnout šedivej poklop nebe
a zakořenit tam, kde voda rozpraskala asfaltový desky

no to se asi nepovedlo, ale je fakt
že ten západní obzor sevřenej siluetou hor se do vás tak nějak obtisknul
vyrazil vám svůj cejch
nesmazatelný bludný znamení smutku

a tak se vracíš
ještě jednu jízdu noční linkou kolem dokola
ještě jeden zoufalej pokus
jestli za další zatáčkou náhodou nebude už nějaký světlo
a cestou sleduješ
jak známí vystupujou do tmy
aby skončili na zaprášenejch půdách, na bytech, v průjezdech, v bezvědomí, v polospánku
jenom ty pořád vytrváváš, protože za tim vším zřetelně ještě furt slyšíš ten hlas, jak říká

hej hej, braň si mě, synu
jdi, třeba k smrti těžko jdeš
opustíš-li mne, tak já nezahynu
opustíš-li mne...
ale do hajzlu tak co

hraj, hudbo, hraj

poslední hodina, poslední světlo a poslední hospoda
všichni jsme tady, u jednoho stolu
smějeme se životu do ksichtu
házíme popelníkama vo špinavý zdi
některý tančí a některý na podlaze pomaličku přestávají dejchat
no co, teď je chvíle sounáležitosti a vzdoru

vyjdeme do ulic a všechno, co bylo křivý, od teďka už bude stát rovně
na lampách vyvěsíme vlajky a žádnej z těch houkavejch grázlů nás nemůže zastavit
protože máme v zádech vítr
a tam, kde byly výsypky, už pokvetou jenom růže
i když už všichni dobře víme
že zejtra zas další z nás skončí bez dechu a ztuhlej
na oltáři našeho města

na oltáři našeho města

vždyť víš, že
tvý město tě hlídá, tvý město tě miluje
v noci ti zpívá zamlžený melodie
a hladí tě ve spánku

tak kam bys chodil, ty blázne
stejně se zase vrátíš
tam kam by jsi chodil
vždyť stejně nikam jinam nezapadáš
radši šetři sílu
vždyť zejtra si můžu přijít pro tebe
radši šetři sílu, ty blázne
šetři sílu
tak kam by jsi chodil

Media

Ondřej Polony

Portfolio • Skladiště • Zápisník

Profil

ondrejpolony.com Grafik na volné noze. Ne zcela pravidelně a stále řídčeji posedán kreativitou. Občas zasažen bludem, že ho napadlo něco, co stojí za to říct. Důsledkem výše napsaného jsou tyto stránky. Curriculum vitae

Kontakt

  • E-mail:
    This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
  • Telefon:
    +420 775 330 517
  • Sídlo:
    Radimovice 37 - 330 16 Všeruby - Česká republika

Aktuálně

...