29 Sep 2014

09.2014///v0.1

stačil by jen malý krok, jen malý pohyb
vteřina zproštěná strachu a byl bych tam
stačil by jen malý krok, beze všech pochyb
ale už dopředu vím, že ho neudělám
a budu strnule zírat, jak naděje vadne a šíří se chlad
a stejně tak jako vždycky zůstanu stát
nepohnu se

mám v lebce soukolí, co se furt točí a točí a točí
a chrlí chuchvalce myšlenek, variant, znaků a vět
je pořád se mnou, pozoruje, dívá se zpoza mých očí
s drtivou lehkostí v zběsilé rychlosti předbíhá svět
a pevně mé ruce poutá, a když se chci hnout, tak hned stáhne mě zpět
kdybych moh´ mít jedno přání, chtěl bych nemyslet
nemyslet a jít

zastavit přívaly křiku a jen se rozpustit v tichu

většinu života strávil jsem ve strojovně uvnitř v hlavě
tam vážím vzpomínky a spřádám příběhy, co chtěl bych žít
někdy jim skoro až věřím, vypadají dočista pravě
a je v nich snadné se rozhodnout, tak snadné se naplnit
však s každou smyšlenou chvílí mi ubývá síly prolámat se ven
zůstávám sám sebou svázán, sevřen, neschopen
pohnout rukou

chtěl bych to zastavit, rozmetat, střást a jenom se tě dotknout
cítit to v prstech a v srdci a smazat, co znám nazpaměť
dívat se na tebe zpříma, a ne jak skrz zamžený okno
a taky zpívat a líbat a křičet a vnímat jen teď
do soukolí vrazit klíny a jedinou ranou zmrazit jeho tep
zhasnout a zamknout a víc se nevracet
nemyslet a jít

cesta pustá, neznačená / ohlížím se přes ramena
tápu, běžím, trnu v děsu / že to s sebou pořád nesu
v koutku mozku se zas zvedá / volá mě a hledá, hledá
tryskem letí po mé stopě / hlasem známým vábí k sobě
cítím, jak mi tuhnou nohy / a zas slyším dialogy
milióny konverzací / symbolů a kalkulací
jako střepy, jako háky / táhnou dolů dovnitř, fuckit
nehty v hlíně, stahy v tříslech / kloužu, padám, potápím se
hladina se uzavírá / světlo slábne, černá díra
železný stisk kolem ruky / znám ty věci, znám ty zvuky
je to domov, domov sladký / a já vím, že zase jsem zpátky

zase jsem tady
v objetí svého nekonečného stroje
zase jsem tady
copak to nejde ukončit?
copak už není žádná šance?
copak to takhle bude napořád?
copak už neuteču? copak tady zůstanu?
copak se nic nezmění a navždy budu žít pod ledem?
chtěl bych to zastavit
chtěl bych to zastavit, zavřít tu špinavou hubu
zavřít mu hubu, vyrvat jazyk a vypíchat oči a prostřelit lebku
prostřelit mu lebku

Media

Ondřej Polony

Portfolio • Skladiště • Zápisník

Profil

ondrejpolony.com Grafik na volné noze. Ne zcela pravidelně a stále řídčeji posedán kreativitou. Občas zasažen bludem, že ho napadlo něco, co stojí za to říct. Důsledkem výše napsaného jsou tyto stránky. Curriculum vitae

Kontakt

  • E-mail:
    This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
  • Telefon:
    +420 775 330 517
  • Sídlo:
    Radimovice 37 - 330 16 Všeruby - Česká republika

Aktuálně

...