15 Sep 2014

06.2014>09.2014///v0.1

víš, bratře, dlouho jsem svoje svědomí zpytoval
a ptal se co a s jakým účelem
ke mně tak připoutává lidi, a co na mně sakra vidí
že mne chtějí zvát svým přítelem

prý umím naslouchat a pochopit a vcítit se a odpustit
dát světlo, když lokají tmu
závěr je prostý, ač nechtěl jsem si ho připustit
všechno je jinak, jenom jim lžu
[tak pojďme]

víš, je to návyk, dobře osvojená technika
a navíc učinná jak kyanid
se kterou trpělivě do hlavy jim pronikám
a sbírám věci, jež lze použít

čtu jejich naděje, hledám palčivé otázky
stopuju city a větřím zlo
a pak jim dávám odpovědi, které beze zbytku sedí
aby mohli říct jen: bože, jo!

a cítí blízkost, však jen k odrazu
který jsem stvořil a rozhod´ dát
já pouze přejímám tvar okolí
jsem kdoliv a cokoliv
a oni musí milovat

no co co, tak jim lžu
však z jejich pohledů
dávno jsem vyčet´ neukojitelnou potřebu
s níž prahnou potvrdit svou víru, svoje místo ve vesmíru
svou cenu, stav, změnu
směr cíle, krev v hlenu

jsou navenek pevní, však v srdci tak vratcí
jak zchromení ptáci, co v kruzích se vrací
na ta samá místa, jež zdají se jistá
klidná, bez vibrací, tak ve jménu krista
kdo jsem, abych bral jim i poslední naději
chci konat dobro, a tak znovu raději
zlomím se v zádech a na jeden nádech
jim dám sladké rozhřešení

nesuď moc příkře, bratře, protože
ve svojí pýše možná nevidíš
že lež je synonymem člověka
je nutná, lidská, odvěká
svět pravdy je svět bez lidí

ale tak samozřejmě, samozřejmě nedělám to všechno jen z altruistických pohnutek
mám svoje démony a těm jsem neutek´
svírá mě strach z hrozného odhalení, že pod maskou už nikdo není
jen prázdná samota chladná na dotek

postrádám něhu upřímnosti, ve věčném střehu, v prohlé skutečnosti
kterou už nedokážu měřit, neboť jsem ztratil schopnost věřit
ve vlastní srdce, ve vlastní oči, ve vlastní bolest, radost, lásku, zármutek

ale tak bum bum bum, vždyť mám dítě, mám dům
zdá se, že dýchám a že nepřišel jsem o rozum
a tak si říkám: ber to, ber, cena je velká, ale fér
moje duše, suma sumárum

skoro jsem zapomněl, kdo jsem byl, kam jsem šel
a to je dobře, teď už mám jenom jediný směr
poslední fáze vykoupení: vyskartovat v zapomnění
že jsem sám sebe vylhal a vymyslel

až ten den přijde, bratře, přísahám
zazní polnice a křídel šum
já rozzářím se jako svatý
spálím mosty, strhám šaty
a s andělem vzlétnu k nebesům

ber nebo nech, jen šetři dech
protože nikdy nevíš, co tě čeká ve stínech
až krk ti sevře podezření, zda i tvoje pravda není
jenom lež, v kterous´ sám uvěřil

Media

Ondřej Polony

Portfolio • Skladiště • Zápisník

Profil

ondrejpolony.com Grafik na volné noze. Ne zcela pravidelně a stále řídčeji posedán kreativitou. Občas zasažen bludem, že ho napadlo něco, co stojí za to říct. Důsledkem výše napsaného jsou tyto stránky. Curriculum vitae

Kontakt

  • E-mail:
    This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
  • Telefon:
    +420 775 330 517
  • Sídlo:
    Radimovice 37 - 330 16 Všeruby - Česká republika

Aktuálně

...