JA Lens

V nočnim autobuse, kde po skle teče zkapalněnej dech.
Pod prázdným a opuštěným nebem s ocelovým Měsícem.
Ulicema nějakýho předměstí někde mezi ránem a jiným ránem.
V cizí zemi.
V místě trvalýho bydliště.

Mluvíš o strachu. O tom, že největší děs máš z toho, že budeš zavřená v místnosti, ze který se nedá odejít. Že bys to nepřežila, že by ses udusila a zbláznila se.

V noci se tu zastavili přátelé z dětství. Nemluvili, ale pochopil jsem, že mi přišli něco připomenout. Hodiny jsem horečnatě přehraboval bedny se starejma fotkama a dopisama, ale nedalo se to najít.

Dříve či později to přijít muselo. Vzrůstající tlak za spánkovými kostmi a migréna vracející se ve stále kratších intervalech byly vcelku nepřehlédnutelnými příznaky, že se to blíží. Přesto ho překvapila ta prudkost.

O půlnoci zapálil svíčku, kterou mu přivezl kamarád z Bhútánu, a roztřídil mince z peněženky do komínků podle hodnoty. Po krátkém zklidnění dechu a vyprázdnění mysli začal jíst. Spolykal tři malá sousta božství; zbytek zakryl alobalem a uložil do lednice na později. V dnešní bláznivé době je obzvlášť důležité dbát na tělesnou i duševní hygienu.

09.2014>11.2014///v0.1

Světla je pořád míň. Z posledních sil vylezl přes sousedův opuštěný byt na střechu, opřel se zády o komín a oči zabodl tam, kde daleko za jednolitou šedí nebes tušil sluneční disk. Město se zvolna vyprazdňovalo. Přítomnost života dokazovalo momentálně jen přerývané chrochtání rádia z přízemí protější budovy, kde se čas od času ještě objevoval stín postavy za oknem.

Listopad u nás na vsi si lze jen těžko představit bez Podzimních postav, které za jasných nocí po dešti povstávají z louží a mokřin, slepě procházejí lesíkem a kolem půlnoci se opět rozpouštějí u závory za autobusovou zastávkou..

Nebyl si jistý, zda lidé kolem něj ještě dýchají.

Chov nosovek v koupelně se trochu vymknul kontrole. Jejich rostoucí spotřeba masa překročila meze rodinného rozpočtu a donutila nás přistoupit k drastičtější metodě.

Dnes mne navštívily Muší bytosti. Jejich podstatou je emocionalita a soucit, patrné jsou sklony k melancholii a samotářství. Odpoledne proběhlo v družném hovoru nad šálkem čaje. S večerem mají Muší bytosti tendenci k zániku a rozplývají se do prázdna. V tuto pozdní hodinu už jen matně rozeznávám obrysy poslední z nich proti osvětlené zácloně, střízlivým odhadem bude do 15 minut po všem.

09.2014///v0.1

06.2014>09.2014///v0.1

Záznam z cesty na konci léta, přepis nečekaného přílivu kreativity.

03.2014>05.2014///v0.1